O nás

Jako v nebi, tak i na zemi

Věříme, že Bůh má své místo nejen v kostele nebo při modlitbě, ale také v těch nejobyčejnějších okamžicích našeho života. U ranní kávy, čištění zubů, při zapisování myšlenek, na cestách, v dopravní koloně, při práci či studiu, chystání jídla pro rodinu i ve chvílích odpočinku. A právě na pokraji všednosti, tam, kde v rutině zapomínáme kým jsme a kdo nás povolal k životu, vzniká naše touha přinést Jeho nebeský pohled sem na zem. Snažíme se přinášet věci, které dokážou povzbudit, připomenout Boží zaslíbení, pomoci nám znovu objevit a upevnit identitu Božích dětí nebo na okamžik obrátit náš pohled k Tomu, který nás tolik miluje.

Toužíme po tom, aby i obyčejné věci ukazovaly na neobyčejného Boha..

Jak to všechno začalo?

Touha po tvorbě krásných křesťanských věcí ve mně byla už dlouho. Poprvé jsem jí mohla dát větší prostor při přípravách setkání pro přibližně 150 žen různého věku. Byla to služba (tímto děkuji za přizvání své drahé přítelkyni Kátě), ve které jsem se mohla i kreativně vyřádit – od výzdoby a příprav, až po drobné dárečky pro každou z účastnic. A právě tvořit tyto dárečky mě strašně naplňovalo. Bavilo mě vymýšlet, jak prostřednictvím něčeho malého a krásného předat radost a povzbudit k vytvoření příležitosti k setkání s Otcem. Pozitivní zpětná vazba a přátelské rozhovory s nejbližšími mě postupně přivedly k myšlence, jestli by se tato tvorba nemohla stát něčím víc.

Jenže mi něco chybělo. Nechtěla jsem se pustit do budování značky jen proto, že mě něco baví a že se moje výrobky líbí ostatním. Toužila jsem po Božím potvrzení a pozvání. Chtěla jsem vědět, jestli je to skutečně cesta, na kterou mě zve On. Za nějaký čas mých otazníků přišla jedna modlitba. Během prorocké modlitby mi manželé, kteří se za mě modlili, na závěr žehnali do kreativity a do přinášení nebe na zem skrze krásné věci, které tvořím. A právě v tu chvíli jsem ve svém nitru zaslechla slova, která ve mne silně zarezonovala:

"Jako v nebi, tak i na zemi."

Co? To je název značky? (pomyslela jsem si).. Čím víc jsem o něm ale přemýšlela, tím méně mi dával smysl z marketingového hlediska. Vždyť všude se píše, že správný název má být krátký, výstižný, ideálně jednoslovný. A tohle byla rovnou celá věta! 🙈Zkoušeli jsem vymyslet něco jiného. Něco kratšího, praktičtějšího, lépe zapamatovatelného. Ale nic z toho nevystihovalo to, co jsem vnímala jako povolání. A tak jsem se nakonec rozhodla přestat hledat název, který bude dokonalý podle marketingových pravidel, a přijmout ten, který pro mě měl mnohem hlubší význam.. Věřila jsem a věřím, že právě tento název vystihuje to, k čemu mě (a nejen mě) Bůh pozval.

A tak vzniklo Jako v nebi, tak i na zemi.

 

A jestli si myslíte, že tím byly všechny moje pochybnosti vyřešené, tak vás musím zklamat. 😁Jsem člověk, který někdy potřebuje těch ujištění trochu víc! A tak jsem Boha prosila o další potvrzení, že jdu správným směrem. Že si jen neplním svůj vlastní sen, ale skutečně odpovídám na to, k čemu mě zve On. A víte co? Prosím Ho o to dodnes. Protože tahle značka pro mě není jen o tvoření krásných věcí. Je také o učení se důvěře, o odvaze vykročit a o každodenním odevzdávání vlastních plánů do Božích rukou a naslouchání o těch Jeho plánech pro můj život.

Nechci totiž jen prosit Boha, aby požehnal tomu, co jsme si vysnili. Chci tvořit to, čemu žehná, co mu patří a k čemu nás pozve.

 

Kdo za značkou stojí?

Od začátku vnímám, že tahle značka není moje, ani naše.. Je Jeho. My jsme dostaly možnost tvořit, rozvíjet ji a pečovat o ni, ale její skutečný Majitel je náš Nebeský Otec. A tak Mu to občas s úsměvem připomínám: „Taťko, vždyť je to Tvoje! Tak se o to, prosím, starej!“ A učíme se Mu důvěřovat. Nejen tehdy, když všechno krásně funguje, ale i ve chvílích, kdy sama nevím, kudy dál (jako třeba při práci na tomto eshopu :D)..

Těmi, kdo zatím stojí nohama na zemi (ale srdcem věřím v nebi), jsou dvě ženy - Peťa a Jaruška. 

Začalo to docela nenápadně. Společnými rozhovory, zprávami, řešením všeho možného, co k tvoření patří. Každá z nás jsme si doma snily o témže snu, že až budeme jednou hledat práci, musí mít nutně přesah a spojitost s naší vírou.. Jaruška si vybavuje, jak jsem jí to v jedné místnosti u nás v domě nadnesla. (To jsem tehdy ještě netušila, že tou místností bude za čas moje pracovna :D). Poté jsem dostala potvrzení od Hospodina, že je to pozvání i pro Jarušku. A dnes jsem vděčná, že na téhle cestě nejdu sama. Že jsme dvě, každá trochu jiná, ale se společnou touhou tvořit věci, které mají hlubší smysl. Že i Jaruška přijala Boží pozvání do něčeho, co je jedna velká neznámá a velké chození "po vodě".

Proč tvoříme?

Naším přáním není jen vyrábět hezké předměty s biblickými verši. Toužíme po tom, aby se naše výrobky stávaly součástí obyčejných dní. Aby hrnek při ranní kávě, záložka v rozečtené knize nebo klíčenka, kterou každý den vezmete do ruky, připomněly něco, na co v každodenním shonu tak snadno zapomínáme. Že Bůh je blízko. Že Jeho Slovo je živé. Že Jeho zaslíbení platí i dnes. Že jeho láska nemá hranic. A že i skrze tyto obyčejné věci můžeme pozvedat svůj pohled k nebi.    „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen“ (Římanům 11,36)

 

A jestli si něco opravdu přejeme, pak to, aby všechno, co tvoříme, nakonec ukazovalo zpátky k Němu.

 

Peťa

Jako v nebi, tak i na zemi.